Válečné peklo

Válečné peklo

Holocaust. Pojem, který i po letech dokáže nahánět strach. Hrůzu, která může lidi potkat, hrůzu, která už miliony lidí potkala. Každý z nás si klade stejnou otázku. Proč? Bylo nutné zabít tolik nevinných lidí jenom kvůli tomu, že byli odlišní? Lidé jsou narozeni proto, aby žili, ne aby o jejich smrti rozhodovali jiní. Proč to Hitler udělal? Kvůli moci? Kvůli nadvládě nad ostatními? Či snad pro své vlastní přesvědčení? Každý z nás má duši. Ať už jsme malí, velcí, kypří, tencí. Romové, Židi, Slováci, Češi. Každý z nás má srdce. Každý chce rozhodovat sám za sebe. Každý chce žít. Tak proč nebyla na světě rovnoprávnost? A proč není ani v současnosti? Jakmile nám paní učitelka řekla o této soutěži, okamžitě jsem věděla, že se jí chci zúčastnit. Ne kvůli sobě. Chci se zúčastnit pro zítřek plný naděje, že lidstvo nebude opakovat chyby své minulosti. S návrhem na obraz jsem neměla problém. Okamžitě se mi vybavil v mysli. Jako bych na tuto příležitost již čekala. Možná mě osvítily duše mrtvých, možná se múzy sklonily, a začaly mi našeptávat. Nevím. Jak lidé dnes smýšlejí? Jak vnímají holocaust? To jsou otázky, na které jsem myslela, když jsem obraz navrhovala. Bohužel jsem došla k názoru, že i nyní někteří stále věří v dobro holocaustu, jako možnost ,,Vyhubit havěť‘‘. Zlatá říšská orlice jako symbol, který si nacisté přivlastnili jako svůj symbol hrdé státní příslušnosti, nadřazenosti a výjimečnosti. Vyvolení k masovému vraždění ve jménu nového uspořádání světa, zůstává po nich krvavá kaluž, která v sobě nese životy nevinných lidí. Tyto dva symboly jsem spojila do sebe na pozadí plynové komory, vzpomínkou na koncentrační tábory, kde jediná cesta ven znamenala smrt. Ať už máme pohled na problematiku holocaustu jakoukoliv. Nesmí se zapomenout. Musíme opakování minulosti předejít. Učit se toleranci, pochopení a ochotě odpouštět. Vnímat rovnoprávnost, před nikým se nepovyšovat, ale ani neponižovat. Hledat cestu ke skutečné svobodě, naději v lepší budoucnost. Je a bude to těžké. Změna nepřijde hned. Ale jsem si jistá, že jednoho dne se podaří, aby každá bytost na Zemi byla volná, šťastná a stejně hodnotná, jako každá jiná.


Kod: 117.
Použitá technika: Kombinovaná technika (uhel, akryl)
Kategorie: 15 až 18 let
Škola: Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí
Kraj: Pardubický kraj
Město: Ústí nad Orlicí Zpět